Prázdný, bezduchý, nenaplněný život...
Pevně věřím, že nejsem jediná, kdo nemá Vánoce rád.. Jen se o tom asi nemluví nahlas a ono taky proč. Babička říkala: Když nemáš, co hezkého říct, neříkej nic. A tak by teď asi nebyla ráda, kdyby tohle četla. Jako malá sem si Vánoce užívala, než mi začalo docházet, kolik stresu a smutku to obnáší pro moje rodiče.
Každopádně asi jako každý, před koncem roku trošku zpytuji svědomí a přemýšlím, jestli ten rok byl k něčemu. A docela mě děsí, že i když sem se toho spoustu naučila a poznala, možná i pochopila, je spousta věcí, co šlo udělat jinak a asi i lépe.
Tím předbíhám, protože tohle je úvaha až tak nějak lehce před Silvestrem :D Ale stejně...
Rozhodně bych chtěla víc pomáhat lidem okolo sebe. Je spousta lidí, co pomoc potřebuje. Třeba jen takovou malinkou, každodenní. Slušně pozdravit, poděkovat, přidržet dveře... Už jen to, když jdu po ulici a usmívám se na ostatní. Jen tak. Pro lepší den.
Tak bych ale chtěla pomoct i nějak víc, přispěním na něco dobrého. Chtěla bych to udělat tak, že každý měsíc nějakou částkou přispěji na nějakou dobročinnost. Věřím, že i to málo, který mám a který můžu dát dokáže pomoci :) A píšu to tady ne proto, abych za to něco měla. Píšu to hlavně proto, že sem třeba jednou někdo zabloudí a inspiruje ho to :)
A tak to ještě proložím další klasikou z balkonu :) To je tak, když dorazíte do práce a zjistíte, že tam nemáte co dělat, protože došlo k nedorozumění :D A tak aby ten den byl aspoň k něčemu se vyfotíte a náházíte pár nesourodých myšlenek k tomu :D
Příště fotka mého skvělého adventního kalendáře a možná už i stomečku :D Žádná klasika, na tohle sem pankáč a dělám to po svym :D
Tak hezký večer :)
Žádné komentáře:
Okomentovat